Je ale spousta lidí, kteří mají pocit že bez moře by to nepřežili a prostě pojedou. Včera jsem viděl ve zprávách na Primě
tuto reportáž , jak lze již nyní cestovat do Chorvatska. Rakušané na hranici při vstupu mohou kontrolovat nádrž (zda je plná) a nechají si podepsat čestné prohlášení, že nikde nezastavím a Rakouskem pouze projedu. A mě se nabízí otázka, co na to bezpečnost provozu? Například z Hatí přes Vídeň a Graz na hraniční přechod Spielfeld do Slovinska je to přes 300km. Při dodržování rychlostních limitů je to i po té dálnici spolehlivě 3 hodiny nebo klidně o něco víc, záleží na dopravní situaci a množství omezení. To si vážně myslí, že bez jediné bezpečnostní přestávky to každý řidič-amatér v pohodě a bezpečně zvládne?
O situaci v Chorvatsku či jaké-koliv jiné destinaci nemluvě. Konkrétně Chorvatsko sleduji bedlivě na jejich webech a co se tam v průběhu března/dubna dělo, bylo někdy až neuvěřitelné. V oblasti, která byla v karanténě, se lidi museli spolehnout jenom sami na sebe, i v případě infarktu či jiné příhody byli odmítnuti a sanitka prostě nepřijela. Nemocnice v Šibeniku například nepřijímala ani těhotné ženy na vyšetření, mladého hocha se zánětem hrtanu pediatři do nemocnice ani nevpustili a poslali jej do stanu na vyšetření COVID atd. atd.. Bylo několik naprosto zbytečných obětí, které s Covidem neměli nic společného. Na jedné straně mají z koronaviru mnohdy až panický strach, kdy si člověk říká že některé lidi na operačním středisku rychlé zdravotnické pomoci ten strach zřejmě zbavil lidskosti, na druhou stranu ale s blížící se sezonou jsou najednou peníze až na prvním místě.
Já měl být v Chorvatsku už týden a to až do poloviny června. Plánoval jsem a těšil se na to několik posledních let, jako malý kluk. Od ledna jsem v důchodu a i když pracuji dál, tak časově jsem už přeci jenom nezávislý. Mám i své podnikání ale protože mám mimořádně šikovného a 100% spolehlivého mladého společníka / kolegu, kterého jsem z oboru naučil snad úplně vše, tak i v tomto směru bych si ten odpočinek mohl dopřát, aniž bychom přišli o nějakého zákazníka, protože je schopný mě naprosto spolehlivě zastoupit. Takový fyzický a hlavně psychický odpočinek bych už potřeboval jako sůl, práce je dost což je fajn, ale na druhou stranu už nevydržím to co někdy před 10 lety a dřív. Takže jsem se chtěl šestitýdenním pobytem hned na začátku důchodu tak nějak "odměnit" a nabrat nových sil.
Jezdím až na jih do malé vesničky, která má 200 stálých obyvatel, ráj na zemi. Obzvláště květen a první polovina června. Ale bohužel, tahle epidemie mě to prostě překazila. A že bych tam snad mohl nyní jet? Ani náhodou, ani zadarmo bych v současné situaci nejel a pro letošní rok jsem to už odepsal. Aby mě někdo určoval cestu, kudy mám jet, přes který hraniční přechod, jestli smím někde zastavit či nikoliv, abych chodil někde v roušce, dbal na dodržování odstupů, abych trnul strachy před jakým-koliv zdravotním problémem, navíc v době kdy se situace mění ze dne na den, to fakt ne. Pojedu, až bude vše opět v normálu. U domácích jsem si ten samý termín objednal na příští rok a budu se jenom modlit, aby to vůbec vyšlo. Dnes nikdo neví co bude zítra, za týden nebo dokonce za pár měsíců. Osobně jsem zvědav, jaká situace nastane, až si tam pustí ty davy letních turistů.