To že Waltteri hrál dřív v Paradise Lost jsem zaregistroval ikdyž je nijak zvlášť neposlouchám

Co sleduju jeho videa tak je to hodně nadanej hráč
Na tu otázku s bubeníkama - těžko říct - tak jako všude, je to hlavně o lidech

Musí si sednout lidsky, pak taky hudebně, často se stává, že prostě se kapela vyvíjí a ne vždycky pak to každýmu sedne, tak se stane, že někdo prostě tím směrem jít nechce, tak odejde, nebo druhá varianta, že prostě je odejít

Hodně často se stává, že prostě ten hráč zaregistruje, nebo dostane přímou nabídku od kapely, která by ho bavila a hlavně ho "posunula dál", a taky je to jejich práce, takže ho to živí. Dá se říct, že prostě přejde k něčemu většímu

Poslední takový příklad byl Eloy Casagrande - ze Sepultury ze dne na den odešel a druhý už byl ve Slipknot. Pro mě osobně nepochopitelná věc, ale souvislosti chápu.

Taky je celkem důležité zmínit, že jsou pořád kapely, které mají různé "vedení" a taky toho, kdo má poslední slovo. Dnes už asi není tak moc časté, že by do toho kecal a rozhodoval management, ale pořád jsou ještě kapely, ve kterých má hlavní slovo jeden člověk - pak se dějě, což se několikrát stalo, že se prostě rozhodne jeden den, když se " blbě vyspal" , že ty lidi prostě vyhází. Výhodou je dneska to, že těch profi hráčů je fakt strašně moc, nebo neskutečně nadaných, kteří v té "první lize" nikdy nehráli,ale nemají problém se to rychle naučit, vylézt na pódium, hrát, zapojit se do toho kolotoče událostí

Pak je to otázka, jestli takoví lidé pod vedením jednoho člověka co rozhoduje jso opravdu členové kapely, nebo jen najatí hráči.
Těch otázek kolem toho a faktorů je ve finále opravdu hodně a lajcky řečeno, je to někdy až malicherné, nebo vtipné - i tady v tom průmyslu se fluktuace lidí děje. Pak jsou i případy - kdy ten hráč je profík, zahraje předešlé party svých předchůdců správně, nebo víceméně stejně ( každý hráč si některé věci trochu upravuje podle sebe ), udělá tu práci, co se od něj očekává, je lidsky v pohodě, ale prostě to třeba není ono

Tohle se občas stane a hrozně blbě se to vysvětluje. Třeba nedávno Dream Theater - když odešel Mike Portnoy, bylo výběrové řízení - z toho užšího výběru jsem tipoval,že to dopadne jak to tehdy dopadlo - Mike Mangini - to je prostě profík nad profíky - učí na Berklee a to srovnání Portnoy vs Mangini - Portnoy ty jeho party nezahraje, ale i tak se stala výměna. Osobně si myslím, že to bylo spíš po stránce kamarádství, protože Mangini je co by hráč úplně v jiném vesmíru. Další příklad nám asi bližší - Slayer. Asi se shodneme, že ta správná divokosti, živočišnost a energie je automaticky Slayer=Lombardo...Četl jsem různé rozhovory, že ho naposledy vyhodili kvůli finančním neshodám - možné to je, nevím. Za mě nepochopitelná věc - náhrada v podobě Paula Bostapha. On profík je, idkyž v jeho hře je několik aspektů, který mě vytáčí do běla - budiž. Je strojově přesný, ale chybí mi tam ta agrese! Což při hudbě, kterou Slayer dělali je podstatný faktor. Když tam na živo zaskakoval Jon Dette - bomba!

To byl hráč, který hrál neskutečně podobně jako Lombardo a byl to nářez! - Do dnes nevím proč se nestal stálým členem, potenciál na to měl a upřímně lepší hráč než Bostaph - ale asi prostě rozhodnul nějaký přátelský faktor, řekl bych...
Ale jsou i vyjímky - Death - tady se asi dá říct s jistotou, že to vedl Chuck a tam se vystřídalo kolem něj strašné množství muzikantů a s jistotou, nikdy špatných - ale i tak tam nebyla nikdy moc dlouho ustálená sestava. Na druhou stranu - ta kapela neměla snad nikdy špatné album a podle mě jen rostla a rostla. A pak se v tom vyznejte....
Já osobně říkám, že to dělám protože mě to baví, užívám si to a to by mělo být asi to nejdůležitější. Ale nedokázal bych hrát něco, co by mě nebavilo ani za peníze. Kdyby mi někdo zazvonil zítra před barákem a řekl hele tady je smlouva a od zítra jsi členem Iron Maiden, nebo nedej bože té pro mě zbytečné kapely na M (etallica), tak se otáčím na patě a jdu na pole vykopávat krtky
