Vcelku spokojeně jsem brázdil silnice ojetým stříbrným FF1 z roku 2004. Auto šlapalo jako hodinky, lil jsem do něj jen benzín a olej. Najeto něco okolo 80000, už se hlásily o slovo brzdové kotouče, ale nic dramatického. Auto nepocházelo od Fokiho, ale od velmi dobré kamarádky, která byla prní majitelkou ojetiny přitažené z německa. Motor 1.6, klasická výbava Viva.
Koncem loňského roku mi začalo hlodat, že bych se měl porozhlédnout po něčem novějším, protože hrozilo, že letos se zastaví počítadlo kilometrů někde na hranici 130000 a to už lze očekávat větší investice, a co je pro mně mnohem horší, dočasné odstavení auta kvůli nutným, byť třeba preventivním opravám a výměnám. Začal jsem se poohlížet po ojeté Mazdě 6, ale zcela mé iluze zničil stav nabízených aut a hlavně pak stáří. Hledal jsem auto max. rok staré a tím Mazda odpadla, hlavně kvůli stanovenému limitu, který jsem byl ochoten do "nového" auta investovat. Takže zpátky na zem, volba tentokrát padla na trio Octavia 2, Focus 2, Golf (tuším 5), vše kombi a benzín. Octavia je pěkné auto, ale bohužel má u nás nálepku "manažerského" auta a je snem každé české rodiny, jezdí jich snad milion. Golf mě nakonec nějak neuchvátil, oproti Octávii nenabízel kromě vyšší ceny nic navíc. Focus 1 se mi osvědčil, takže jsem začal pátrat po nějaké 2007 ve velmi dobré výbavě. Cenový strop 350000 Kc (listopad 2008). Kontaktoval jsem (poprvé) Fokiho, odpovědí byla nabídka, která mě lákala, ale z principu jsem jí nepřijal, právě proto, že byla první. Následovalo asi 10 dní, kdy jsem objížděl soukromé prodejce. Bazary jsem rovnou vynechal, protože i když se autům nevěnuji, nerad ze sebe nechávám dělat bazarníkama blbce, co neví, co chce. U soukromníků je jiný styl jednání a rozhovor s majitelem napoví mnoho o tom, jak s autem asi bylo zacházeno. Není nad osobní kontakt
. Auto jsem si ale nevybral a začal znovu uvažovat o Fokiho nabídce, která byla lehce neuvěřitelná. Nicméně, dohodli jsme se na tom, že si auto přijedu prohlédnout a rozhodnu se na místě.Dojel jsem k nově postavené dílně s prodejnou a hned okoukával modrého krasavce stojícího před ní. Než Foki dotelefonoval, uplynulo asi 40 minut, kdy jsem měl možnost zcela bez cizí asistence auto prohlédnout. Fakt se mi líbilo, ale kruci, kde je ten háček? Krátký rozhovor s Fokim rozptýlil mé obavy a doložené fotografie také. Po krátké projížďce mi bylo jasné, že modrouš bude mým otrokem
. A teď přijde ta nejlepší věc - jednání s Fokim. Nebyl jsem připraven na to, že budu ten den kupovat auto, měl jsem v peněžence jen nějaké drobné na zálohu - už vím, že 10000 je fakt málo . Dohodli jsme se tak, že FoFo 1 zůstane u Fokiho na protiúčet, větší část ceny zaplatím hotově a zbytek doplatím, až jak se mi to hodí. Nechtěl jsem tomu věřit, že dnes existuje prodejce, který důvěřuje lůze kupující ojetiny . Vystavení dvou kupních smluv, výběr hotovosti, převozní číslo a vyřešení všech formalit zabralo asi tři hodiny, po kterých jsem domů odjížděl "ojetinou" s tachometrovými 700 km, rokem výroby shodným s rokem nákupu a pocitem, že jsem si splnil sen a dopřál si poprvé v životě nové auto. Zároveň jsem poznal člověka, co má svojí práci rád, dělá jí s citem, rozumí jí a je v ní fakt dobrej. Umí jednat s lidmy a stále jim věří. Ceny Fokiho aut nejsou nejnižší, ale kdo se řídí heslem, že není tak bohatý, aby kupoval levné věci (auta), je u Fokiho na správné adrese.Že Focus slouží excelentně, není potřeba zmiňovat, tachometr ukazuje teprve lehce něco přes 8000 km. Pokud mě nezklame Ford jako značka, za dva roky se s Fokim opět shledáme a věřím, že budu moci opět napsat článek jako tento.
Milane, dík.
opět se potvrzuje heslo dne:neváhejte nakupovat u fokiho 
protoze srovnavat to se sroty, ktere se bezne prodavaji, je nesmyslne... slusni prodejci nemaji nikdy nizke ceny, protoze to je nemozne, to by museli ty auta dotovat 
